Zastav se, dokud je čas

Na svět jsme přišli sami, určili jsme si den, měsíc, hodinu. Vybrali jsme si datum narození, které o nás prozradí mnohé, naše přednosti, slabiny, nadání, možnosti, cesty, karmické úkoly.

Vybrali jsem si své rodiče, přátelé, partnery. Také zkoušky, překážky, které vedou k našemu učení, pochopení především nás samých.

Byli jsme to my, kdo se rozhodli, kdy uděláme první krůček, řekneme první slovo. Pomalu jsme vyrůstali a začali dospívat. Měli jsme sny, ideály, touhy a představovali si, co bychom chtěli v životě dělat. Měli jsme roztažená křídla a chtěli létat. Věřili jsme, že život je krásný, plný neomezených možností a že to tak zůstane navždy.

Ale čím jsme byli starší začali jsme poznávat, že si nemůžeme dělat co chceme. Že existují nějaká pravidla, hranice, povinnosti a my bychom se je měli naučit respektovat. Hodně nás začalo ovlivňovat okolí, rodiče, prarodiče, kamarádi, partneři, přátele, spolupracovníci.

A život běžel, začali jsme se přizpůsobovat a krůček po krůčku dělat i věci, které jsme nechtěli, ale z našeho pohledu museli.

A proč ?

No protože jsme si nechali okolím vnutit pocit, že tak je to správně, že se musíme přizpůsobit. Začali jsem vše řešit rozumem a došli k přesvědčení, že tak to má být, protože takhle to přece dělají všichni. Ale vůbec nám v tom životním kolotoči a honbou za něčím nedošlo, že tohle vůbec nemusí být ta naše správná cesta. Protože to, co vyhovuje a přináší spokojenost a radost jednomu, to druhého může dovést k vnitřní nespokojenosti, pocitu nenaplněnosti a frustraci.

Ano, existují lidé, kteří ve svém datu narození opravdu nemají danou žádnou cestu, a proto se rádi nechají vést druhými a vůbec jim to nevadí, ba naopak. Ale problém je, že ti, kteří je mají, se po nich nevydali, nebo z nich často vybočili. Často to bylo z důvodu strachu, obav, lenosti, pohodlnosti. Přizpůsobili jsme se situacím a okolnostem, které nás mnohdy ubíjely a my čekali na zázrak, který něco změní.

„Ale čekání na něco, co musíš udělat sám, zůstane čekáním, dokud to neuděláš.“

Teprve, až dostaneme odvahu se podívat pravdě do očí a pochopíme, že jen my máme zodpovědnost za náš život, za naše konání, činy, slova, pak získáme kontrolu nad svým životem.

Protože

Jenom ty jsi zodpovědná/ý sám/a sobě za život jaký žiješ. Jenom ty máš ve svých rukou možnost změnit věci, které změnit chceš. Jenom ty si nastavuješ svá pravidla, hranice a podle nich se bude tvé okolí k tobě chovat. Jenom ty víš nejlépe co opravdu cítíš, chceš, protože nikdo do tvé hlavy, duše a myšlenek nevidí, tak jako ty.

Tak se zastav a připomeň si, co jsi od života chtěl/a a co jsi pro to udělal/a. Protože každý má vyměřený čas a jiný už v tomto životě nedostane.

A až přijde a ty budeš rekapitulovat svůj život, určitě bude lepší vzpomínat na to, co jsi v životě udělal/a třeba i špatně, než uvědomění, že jsi mohl/a, ale přesto jsi nic neudělal/a.